workshop BUTÓ / Sumako Koseki / 5.-7.3. 2012
20. prosince 2011 v 17:33
Program: fyzický trénink, objevování a zkoumání stavů těla a mysli překračujících jejich běžný úzus, rozvíjení schopnosti jejich reflexe, tanec, práce s dechem - cvičení vedoucí k otevření vzpomínek zasutých v našem těle a mysli (viz. "plazí mozek" - vývojově nejstarší část našeho mozku)
Profil účastníka: vhodné pro každého, kdo se zajímá o práci s tělem, o zkoumání a rozvíjení funkcí těla a mysli, vhodné rovněž pro umělce a studenty pohybující se na polích performance, tance, divadla, vizuálních umění, filozofie
PRAKTICKÉ INFORMACE
Datum: 5.-7. března 2012
Místo: Komunikační prostor Školská 28, Praha
Čas:
5.3.(Po) 11:00-19:00
6.3.(Út) 11:00-19:00
7.3.(St) 10:30-17:30
6.3.(Út) 11:00-19:00
7.3.(St) 10:30-17:30
Účastnický poplatek: 2950,-Kč (nebo €120)
Rezervace: v případě zájmu pošlete prosím e-mail s kontaktními údaji a stručným motivačním dopisem (pokud jste na workshopu s paní Sumako ještě nebyli) na níže uvedenou adresu; vaší rezervaci potvrdíme do dvou týdnů
Informace a registrace:
Kateřina Bilejová, bilejovak@jinonice.cuni.cz, tel. +420 728 521 379
Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó - jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Paní Sumako je rovněž dobře obeznámena s východní a západní filozofií a psychologií (studovala na University of Tokyo). Spolupracovala s mnoha významnými evropskými avantgardními umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu. Její trénink vychází ze starých japonských divadelních technik a bojových umění. Důležitou součástí je i práce s energií Ki a vědomá práce s dechem, které otevírají a prohlubují naší vnímavost. Sumako Koseki umělecky působí a učí v oblastech divadelního umění, performance a tance v Japonsku a dlouhodobě i v Evropě. Od roku 2002 přijíždí do České republiky, kde pořádá workshopy a publikum mělo možnost shlédnout zde i několik jejích přestavení.
Sumako označuje tanec butó jako "tanec na hraně", kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Odosobněný interpret pak může být posednut rozmanitými bytostmi a stavy, logický řád se může měnit v chaos, prudkost a křečovitost, vědomý záměr ve spontaneitu, takzvaná lidskost v animálnost. Nikoliv intelekt, nýbrž paměť těla, nás pak může oživovat archetypálními vzpomínkami zakódovanými v lidské DNA.
Sumako Koseki - butó
22. května 2009 v 14:50
butó
Butó vzniklo v šedesátých letech 20. století v Japonsku jako undergroundový žánr vystupující proti tehdy převládajícímu racionálnímu a formalistickému scénickému projevu. Zakladatelům butó (Hijikata, Ono, Kasai) šlo o osvobození těla a návrat k vlastním (japonským) tradicím. Obrátili se k prapodstatě tanečního představení, které bylo v dřívejších dobách mj. formou komunikace s dušemi zemřelých. (Ti, jež odešli před námi, nám zde zanechali svou sílu - Tatsumi Hijikata). S butó tak souzní starořecká "kolektivní katarze", jejich Nietzschem opěvované dionýsovské slavnosti a pozdější Artaudovy divadelní experimenty. Vznešené a znechucující. Mikrokosmos a makrokosmos. Atomizace, rozklad, zánik, metamorfóza a zrození.
V japonštině se slovo "bu-tó" skládá ze dvou znaků. První znamená tančit nebo horizontálně se vznášet, druhý dupat, šlapat, být zakořeněn.
Butó nepracuje s předem danou formou pohybu jako klasický balet či moderní tanec. Jde o zcela individuální, jedinečný projev. Každý interpret se tudíž dopracuje k vlastnímu pojetí. Butó je proto možné označit za soustavné úsilí o hledání vlastního výrazu a podstaty tanečního projevu.
sumako koseki
Sumako Koseki studovala tradiční japonská umění. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (techniky nó, kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Poté spolupracovala s četnými evropskými umělci (Grotowski, Barba, P. Leotard, P. Adrien ad.). V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu. Její styl vychází z butó i starších japonských divadelních a bojových umění. Důležitou je též japonská technika pracující s energií (ki). Sumako často označuje butó "tancem na hraně". Nikoliv intelekt, nýbrž paměť těla, které ožívá archetypálními vzpomínkami zakódovanými v lidské DNA. Výraz a pohyb odosobněného interpreta ovládnou nejrozmanitější bytosti a stavy. Bezprostředně a nečekaně se lehký a plynulý pohyb mění v chaos, prudkost a křečovitost, moc v bezmoc, lidskost v animálnost ... Představení Sumako jsou založena na důmyslné práci se světlem a využívání světelných efektů. Sumako Koseki umělecky a pedagogicky působí v Japonsku a v Evropě. Do Česka přijíždí pravidelně od roku 2002. Pražské workshopy a mimopražské letní dílny zde pořádaly a pořádají S.E.S.T.A, Shiatsu centrum Vlčí Mák a Pramení o.p.s.
Sumako označuje svá představení v duchu tradičního pojetí divadla za "lidová". Jejich výstavba není hermetická a konceptuální. Záměrem je bezprostředně oslovit "intelektuálně nepřipraveného" diváka, a to na bázi okamžitosti emocí a bezprostředního úžasu, s jakým dítě vnímá květiny na louce, mořské vlny, cirkusové či iluzionistické představení. Sumako jde o odkrývání našich kořenů, archetypálních vzpomínek a kolektivní paměti. "Realitu snů" tak oživují vznešené a groteskní bytosti, s nimž se setkáme v jejích představeních. Sumako se rozhodně ohrazuje proti západnímu stereotypu označování butó jako "tance temnoty". Nakolik butó pracuje s lidským podvědomím, odkrývá zároveň světlo, lidskost a sílu lidské kolektivní paměti.
Žena bez tváře
Sólové představení Žena bez tváře, které vzniklo v Avignonu v březnu 2007 a bylo posléze reprízováno v Praze (Duncan Centre) a Řecku, není vyprávěním. Jsou to fragmenty rozmanitých vidin, které se surrealisticky objevují a mizí. Je to "kouzelná skříňka" našich vzpomínek, tužeb, snů, nočních můr, vzdálených děsů. Původní francouzský název "Žena sto tváří" je slovní hříčkou, neboť ho rovněž lze přeložit jako "Žena bez tváře". Postava, jejíž vyprázdněná, anonymní bytost jako médium oslovuje stovky obyvatel našeho podvědomí. Žena v bílém, s vyumělkovaným, trpným výrazem se transformuje v maskulinní stvořen podobající se podivně deformovanému bezdomovci. Z toho se posléze stává ohnivě zbarvená žena se dvěma tvářemi, nabývající pak četných dalších podob.
... náměsíčná, šílená, bezvěká, jež nás vyzývá nazřít do jiného světa
(Le Mond, 2000)
... téměř nesnesitelná tvář krásy beznaděje
(La Marseillaise, 2005)
Sumako Koseki - životopis
22. května 2009 v 14:43
Sumako Koseki
choreografka a tanečnice butó
2008
tančí v představení nového cirkusu Noha není křídlo v Arles a Dunkerque ( Francie)
stáž v rámci avignonských les Hivernales a v Trielle (Francie)
v Paříži, Praze a Řecku uvedeno vlastní sólové představení Žena bez tváře
2007
tančí v představení Regard par dessous le col (Pohled zpod límce) Dominiqua Dupuyho v Théâtre National de Chaillot (Paříž)
2006
choreografie Complex émotionel (Emocionální komplex) pro 7 japonských a francouzských tanečníků v Tokiu (mezinárodní festival divadla a tance)
2005
choreografie A propos du lotus ( Na slovíčko s lotosem ) pro 9 tanečníků v Tokiu
sólové představení Anatomique/sentimental (Anatomicky/sentimentálně ) v kulturním prostoru Bertin Poirée (Paříž) a divadle Golvine v Avignonu
2004
představení Kronika kosti v divadle Archa v Praze
repríza Arché Dreams ( Prasíla snů ) na festivalu v Arque (Francie)
2003
představení Arché Dreams (Prasíla snů) v ČR a na festivalu butó v České republice a festivalu Buto v prostoru Bertin Poirée v Paříži
stáž AFDAS v prostoru Les Drômes (Francie)
2002
repríza De Princesse à Prince S (Od princezny k princi S) v Chambéry, Ancy a Valence ( Francie)
představení Mme Fugu (Paní Fugu) v Chanie ( Řecko) a Praze
2001
představení Tzigan Japan (Japonský cikán) na festivalu Imaginace (Dům světových kultur, Paříž)
představení De Princesse à Prince S (Od princezny k princi S) v Chanie (Řecko) a Praze
2000
představení Route de soi (Cesta do vlastního nitra) na festivalu Mimos v Perigeux (Francie)
představení Mad-âme dit na divadelním festivalu v Avignonu
představení Couleur du temps (Barva času) na japonské ambasádě v Paříži
repríza Les Bonnes (Dobráci) v pařížské Salle Richelieu
1998
představení Histoire des Merveilles de la Forêt (Zázračné lesní příběhy) v Marseille a Aix-en-Provence (podpora francouzského ministerstva kultury)
1995
spolupráce s Phillipem Adrienem na představení Les Bonnes (Dobráci) v Comédie Française ( Paříž)
1994-1995
Corps (Těla), pařížské divadlo Ivry (s Adel Hakim)
1993
choreografie Znorkova Le grand Mealnes
L'Espace aux Ombres (Stínový prostor) od H.Michauxe (s Catherine Sellers) v marseillském Národním divadle a v divadle Rond-Point
1991
spolupráce s taneční skupinou Traction Avant
1990
spoluúčinkuje v představení Château de Cène (B. Noël), s Philippem Leotardem (Bataclan, Paříž)
1988
choreografie a režie představení Netge (taneční skupina Sumako Koseki
1980-1989
pedagogická činnost v Americkém centru a v ADAC (Paříž)
1985
založení vlastní taneční skupiny
sólo v Artaud Ange Déçu (Artaud - zklamaný anděl) v Avignonu
evropské turné
1977
evropské turné s taneční skupinou Buto-sha (festival v Nancy)
pedagogická spolupráce s J. Grotowským a E. Barbou
1969-1977
studium u Tadashi Suzukiho (tradiční techniky Nô a Kabuki v současném kontextu) a Isso Miury (Butó a Shintaïdo)
titul BA a MA v oboru filozofie a psychologie na tokijské univerzitě.
