Program: fyzický trénink, objevování a zkoumání stavů těla a mysli překračujících jejich běžný úzus, rozvíjení schopnosti jejich reflexe, tanec, práce s dechem - cvičení vedoucí k otevření vzpomínek zasutých v našem těle a mysli (viz. "plazí mozek" - vývojově nejstarší část našeho mozku)
Profil účastníka: vhodné pro každého, kdo se zajímá o práci s tělem, o zkoumání a rozvíjení funkcí těla a mysli, vhodné rovněž pro umělce a studenty pohybující se na polích performance, tance, divadla, vizuálních umění, filozofie
PRAKTICKÉ INFORMACE
Datum: 26.7. - 1.8. 2012
Místo: Chřibská, Lužické hory
Účastnický poplatek: 5290,-Kč (nebo €220); v ceně je zahrnuta strava (plná penze), ubytování (vlastní spacák), výuka v tělocvičně i venku
Rezervace: v případě zájmu pošlete prosím e-mail s kontaktními údaji a stručným motivačním dopisem (pokud jste na workshopu s paní Sumako ještě nebyli) na níže uvedenou adresu; vaší rezervaci potvrdíme do dvou týdnů
Informace a registrace:
Kateřina Bilejová, bilejovak@jinonice.cuni.cz, tel. +420 728 521 379
Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó - jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Její trénink vychází ze starých japonských divadelních technik a bojových umění. Důležitou součástí je i práce s energií Ki a vědomá práce s dechem, které otevírají a prohlubují naší vnímavost. Paní Sumako je rovněž dobře obeznámena s východní a západní filozofií a psychologií (studovala na University of Tokyo). Spolupracovala s mnoha významnými evropskými avantgardními umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu. Sumako Koseki umělecky působí a učí v oblastech divadelního umění, performance a tance v Japonsku a dlouhodobě i v Evropě. Od roku 2002 přijíždí do České republiky, kde pořádá workshopy a publikum mělo možnost shlédnout zde i několik jejích přestavení.
Sumako označuje tanec butó jako "tanec na hraně", kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Odosobněný interpret pak může být posednut rozmanitými bytostmi a stavy, logický řád se může měnit v chaos, prudkost a křečovitost, vědomý záměr ve spontaneitu, takzvaná lidskost v animálnost. Nikoliv intelekt, nýbrž paměť těla, nás pak může oživovat archetypálními vzpomínkami zakódovanými v lidské DNA.
